Informace o nás, Historie chovatelské stanice

Informace o nás

Nejlépe bude, když přijmete pozvání k nám.

Naše smečka čítá 2 dospělé lidi, 3 děti a větší či menší počet zviřátek. V současné době 2 ks hovawartů, 1 ks trpasličího pudla, 4 ks koček. Samovolně příchozí členy - myši, mravence, krtky, atd. nepočítaje.

Když se na věc ale podívám trochu vážněji :

Líbí se mi přítomnost hovawartů a přiznám se, že chov, čili odchovávání štěňat je pro mě potěšením. 

Tím, že jsem se stala chovatelem jsem přijala odpovědnost za všechna štěňata, která se u nás narodila a narodí. Jsem povinna jim poskytnout tu nejlepší péči - nejlepší výživu,  nejlepší socializaci, přiměřenou výchovu a najít jim ty nejlepš páníčky.

                                                                                                                                                        Lucie Makovcová

Chovatelská stanice Šédedab

byla založena roku 1997 a v roce 1998 byl odchován první vrh. Od té doby máme za sebou další  odchovy a každý vrh  má na těchto stránkách svůj prostor.

Historie chovatelské stanice od roku 1997 do roku 2009

Pokusím se popsat historii chovatelské stanice až do dnes a od této chvíle budeme nové události přidávat pokud možno ihned.

Na našem "dvoře" se nenacházeli jen hovawarti, než jsme se k tomuto krásnému plemeni dostali museli jsme ujít kus cesty. Vše začalo v mých třinácti letech, kdy  rodiče už nevydrželi můj obrovský a nezdolný nápor, že psa opravdu musím mít. S podmínkou úspěšně složené přijmací zkoušky na střední školu , s podmínkou, že se bude jednat o psa s průkazem původu i s podmínkou, že počáteční investici, tedy koupi psa, obstarám z vlastních zdrojů se nedalo nesouhlasit. A tak do mého života vešel modrý bělouš cocker spaniel Back (úředním jménem Varen z Blatova). Naučil mě mnoho. I díky jemu jsem se seznámila se svým mužem a jeho psí kamarádkou Žanetkou (velschspringerspaniel) a tak když nás v  šesti letech, po dlouhé nemoci opustil, netrvalo dlouho a rozhodli jsme se pro další štěně. S manželem jsme začali pořizovat a studovat mnoho, snad všechny dostupné, knihy o psech - atlasy, knihy o výchově, o výcviku, o etologii o psychologii psů, získávali a třídili informace a zkušenosti jiných chovatelů a majitelů psů různých plemen. Dospěli jsme k tomu, že teorie je hezká věc, ale praxe je určitě lepší.

 Vybrali jsme si  plemeno s tehdy cizokrajným názvem HOVAWART. Bylo jich tehdy v Čechách "pět a půl" a právě tu půlku - malý chlupatý uzlíček jsme si odváželi domů. Naší první hovawartkou v domě byla Clannad Gasko CS. Byli jsme tedy smečka dva lidé a dva psi. 

 Do naší smečky přibyla v roce 1996 trpasličí pudlice Bugina (úřední jméno Biggi Braun Moravia Gloxinia) a ta nás skutečně vyškolila v tom, co je to neurotický pes a jak s takovým zacházet, aby vůbec mohla žít ve společnosti lidí a psů. Bugina prošla celou anabází uchovnění, avšak nikdy potomky neměla protže jsem přesvědčena, že není správné vědomě dopustit množení psů, kteří jsou skutečně velmi problematiční a tento problém budou v genetické informaci předávat dál, nemluvě o tom, co štěňata stihnou získat za těch 8 týdnů svého života u chovatele a s fenou. 

 Dalším členem naší domácnosti se stala slečna plemena Tosa Inu zvaná Boráska (Borracco ze Rpet). Boráska přivedla na svět ve dvou vrzích celkem 4 potomky a nedobrovolně jsme si vyzkoušeli, co to je komplikovaný porod. Při druhém a zároveň posledním vrhu jsme okusili něco z tytulu - velmi kompikovaný porod. Vše ale nakonec dobře dopadlo, kvůli feně samotné už jsme to dotřetice opravdu pokoušet nechtěli.

 Ještě jsme se rozrostli o dalšího člena, tentokrát pes - samec a když už tak pořádný - amrerická linie bandoga -  Bangio. Jeli jsme si pro něj v den, kdy se potvrdila má gravidita, takže bylo jasné, že za nějakých necelých devět měsíců bude u nás neuvěřitelně veselo. Bangi byl "ňufan" se vším všudy. Máme prodejnu se sportem, hlavně lyžařské výbavy a Bangio, jako každé štěně, které jsme kdy měli a mít budem s námi chodil do práce. Představte si 90 kg živé váhy vprostřed prodejny ležící na zemi s rozkošnicky rozcapenými nohami, jak se zákazníci nevěnují nakupování ale drbání "drobečka".

Hovawart se pro mě stal vpodstatě drogou. Jejich standard jak exteriér tak povaha jsou podrobně popsány jak na jiných webech, nebo v naučné literatuře, tak se mu nebudu příliš věnovat. Standard je popsán jako ideál, ale každý z nás má své "mouchy" Podstatnější je jací jsou ti naši, ti se kterými žijeme  a jak to udělat, abchom jako smečka byli všichni spokojeni.  

Ještě před narozením našeho prvního syna jsme odchovali druhý vrh B a jedna z fenek zůstala doma. Dali jsme jí jmého Ballantinka.

Vrh G byl také ve znamení : něco nám tu zůstane a také že ano, tentokrát znakatá slečínka Guiness.

Bohužel muselo nastat i loučení a žádné nebylo jednoduché a snadné. O Backovi jsem už psala.  Nejprve nás opustil Bangio, kterého jsme dali do rodiny , která žije na samotě v horách na hranicích, měli informace o plemeni i o našem drobečkovi a věříme, že se má dobře. Další a asi nejtrpčí loučení bylo s Boráskou, které v jejích osmi letech vstoupila do života rakovina mízních žláz a na tu jsme byli krátcí i když ona i my jsme bojovali srdnatě. Poté odešla ve svých 15 letech Žanetka, ale to je věk, kdy si říkáte, že tak to na světě chodí. Podobné to bylo i s Klenetkou (Clannad Gasko CS) která nás opustila poslední den rou 2007 v necelých 14ti letech.

Měli jsme tu čest prožít úžasné roky s překrásnými bytostmi od kterých jsme se naučili mnoho a předáváme je dál nejen psiskům v naší smečce, ale mají-li zájem i majitelům našich odchovů.